Sanatorium
Občas si připadám jako idiot. Běžný člověk by po práci jel ihned domů. Umýt se, udělat si večeři a jít spát. A další den opět do práce, jakoby štěstí postávalo za rohem. Já ne! Uprostřed noci sedávám do auta a mířím někam, kde ani nevím co mě čeká. Nabíjí mě to. Stejně tak jako ostatním dodává energii jídlo nebo spánek. Miluji ty chvíle, kdy se den přetaví v noc a všechno se uspí. Nikdo po vás nic nepotřebuje, nikdo na vás nemluví a nikdo v podstatě neexistuje. Nemusíte nic, a přitom můžete všechno.
“Davide, jsem na praxi. Přijeď, bude se ti tu líbit!”
“Kam jako?”
“Sanatorium Jevíčko.”
“Sanatorium?”